Návrat do Mkomazi
Nastal ten správný čas, aby se několik nosorožců vrátilo do země svých předků, aby zachánili svůj druh před vyhubením. V květnu 2009 jsme poslali tři nosorožce dvourohé neboli černé do přírodní rezervace Mkomazi v Tanzánii.
Fotogalerie
Pytláci vyhubili 96 % nosorožců
Nosorožců dvourohých neboli černých (Diceros bicornis) žilo v 60. a 70. letech 20. století v savanách Afriky na jih od Sahary okolo 100000 kusů. V důsledku nekontrolovaného lovu a zejména pytláctví došlo v roce 1993 k prudkému poklesu počtu na kritických 2 300 jedinců.
Katastrofální situaci měly vyřešit zvýšené ochranářské aktivity řady států Afriky. V přísně chráněných, obvykle oplocených územích se podařilo stabilizovat malé populace a následně vytvářet nové. Nosorožci mají i své osobní strážce. Doslova jsou chráněni a sledování 24 hodin denně. Počty nosorožvů svourohých se tak začaly zvětšovat. V roce 2008 žilo v přírodě již 4 180 černých nosorožců, většina z nich v Jihoafrické republice, Namibii, Zimbabwe a Keni.
Tanzanie: poslední stovka nosorožců
Ještě v roce 1980 žilo v Tanzanii 3 795 nosorožců dvourohých. V důsledku pytláctví byla vybita skoro všechna zvířata a v roce 1995 zbylo v Tanzanii pouze 32 nosorožců. Tedy necelé procento původního množství. Účinnými ochranářskými opatřeními se podařilo zvyšit populaci do roku 2005 na 101 jedince.
Za všechno může magický roh
Proč se vlastně nosorožci v Africe stali obětí pytláků? Vše začalo nenápadně koncem 70. let minulého století, kdy se asijský černý trh s nosorožčími rohy obrátil na africké zdroje. Původní tři druhy asijských nosorožců se v důsledku ilegálního lovu a pytláctví dostaly na samý pokraj vyhubení a zájem se přesunul do Afriky.
Do té doby byli nosorožci v Africe bezpeční, protože tradiční africká medicína prakticky nevyužívá divoká zvířata. Opačně je tomu v Asii, zejména v Číně, kde jsou nosorožčímu rohu přisuzovány magické a léčebné účinky. Obchodní zájem je stálý také v Jemenu, kde se z rohů nosorožců vyrábějí rukojeti kultovních dýk.
Zoo jako Archa Noemova
Jen o chloupek unikli dvourozí nosorožci svému vyhubení. Na jejich přežití má hlavní podál jejich zvýšená ochrana a pomohly i zoologické zahrady. V nich mohli nosorožci žit bez toho, aniž by je ohrožovali pytláci. Zvířata v zajetí jsou nositeli genů svých předků, a proto jsou pro divokou přírodu velmi důležitá.
Dnes již existují v některých afrických zemích bezpečné lokality a stát a ochránci podporují úsilí o obnovení populací nosorožců dvourohých. Nastala vhodná doba pro spolupráci mezi chovateli v zoologických zahradách a ochránci v přírodě.
Největší kolekce nosorožců v Evropě
V ZOO Dvůr Králové máme největší kolekci nosorožců v Evropě a druhou největší na světě. První je Wild Animal Park San Diego v Kalifornii v USA. Africké druhy nosorožců v ZOO Dvůr Králové chováme od začátku 70. let minulého století. Za tu dobu se v zoo narodilo 46 mláďat nosorožců, z toho 33 dvourohých. Dvacet devět mláďat se podařilo úspěšně odchovat a další samice jsou opět březí.
Nosorožce dvourohé v ZOO Dvůr Králové jako první na světě opakovaně množíme. A to již v páté generaci. A tak jsme se rozhodli pro reitrodukci nosorožců - jejich navracení do přírody.
(Pra)vnoučata se vrací domů
Trio mladých nosorožců tvoří téměř pět let stará Deborah DK27 a samci Jamie DK29, kterému je tři a půl roku, a dvouapůlletý Jabu DK31. Zatímco Jamie je již čtvrtou generací narozenou v zajetí, Deborah a Jabu jsou dokonce generací pátou.
Zvířata ze Dvora Králové budou velkým přínosem zejména z pohledu genetického, protože všichni nosorožci v Addo jsou si blízce příbuzní. Měla by proto vytvořit zdravou populaci v ekosystému Tsavo, odkud pochází řada jejich předků.
V národním parku Tsavo - externí odkaz byli v roce 1975 odchyceni nosorožci dvourozí pracovníky královédvorské zahrady pod vedením jeího tehdejšího ředitele Josefa Vágnera. Z těchto zvířat dosud ve Dvoře Králové žije téměř 40 let stará samice Jimmi. Ta je babičkou a prababičkou tria mladých nosorožců, kteří se vrátili do země svých předků.
Tunoví pasažéři
Po důkladných přípravách proběhl ve dnech 27. až 29. května 2009 transport. Nejprve byla kolem tuny těžká zvířata naložena do beden a přes noc odvezena nákladními vozy do 1 000 km vzdáleného Amsterdamu. Odtud byla letecky společností Martinair přepravena na letiště Kilimanjaro v Tanzanii.
Každá bedna vážila asi 1,5 tuny a nosorožci museli být cestou zklidňovaní léky. Aby je let neohrozil, cestovali v letové výšce 3,5 kilometru. V Tanzanii na ně čekal čtyřhodinový převoz nákladními vozy do 200 kilometrů vzdáleného národního parku Mkomazi. V pátek 29. května odpoledne byli konečně vyloženi z beden.
Trio mladých nosorožců tvoří téměř pět let stará Deborah DK27 a samci Jamie DK29, kterému je tři a půl roku, a dvouapůlletý Jabu DK31. Zatímco Jamie je již čtvrtou generací narozenou v zajetí, Deborah a Jabu jsou dokonce generací pátou.
Na nové si musí zvykat
Pochopitelně žádná zvířata nelze po převozu do nového území vypustit rovnou do volné přírody. Čeká je proto nejprve pozvolné zvykání v bomech, malých ohradách podobným těch v zoo, a následné zvětšení prostoru o přírodní výběhy.
Přitom musí být postupně převedeni na jinou stravu, a proto byli vybaveni krmením ze Dvora Králové. Zvláště u býložravců by náhlá změna krmné dávky mohla vyvolat trávicí problémy, a dokonce vést i k úhynu.
Půjde-li všechno dobře, postupně si navyknou na život v divočině a přibližně za dva roky je již nikdo nerozezná od divokých zvířat.
